Proč jsem se do toho pustila? Jak jsem ho přemluvila? A co jsem si uvědomila?
Instagram @jsem_vevztahu jsem založila v září 2018. Předcházelo tomu několik impulsů:
-
Učila jsem se na státnice, takže jsem měla spoustu času vymýšlet kraviny. (To je mimochodem taky důvod, proč se pouze několik prvních příspěvků týká učení a školy.)
-
Vadila mi faleš prezentování vztahů (nejen) na sociálních sítích. Ne, není to furt ideální, není to zalitý sluncem a nevím, proč bychom se měli stydět to přiznat!
-
Chtěla jsem ukázat, že #všudejetostejný. Elementární úcta k němu jako partnerovi (Jo! Fakt ji mám!) by mi ale nedovolila dělat něco takovýho za jeho zády. Spuštění stránky proto předcházelo důkladné probrání situace na naší vztahové komisi. To obnášelo prezentaci několika ukázkových příspěvků, seznámení se strategií, predikce odhadovaného dosahu, prognózu předpokládaného výnosu a spoustu dalších inža slov, která musela zaznít.
-
Nechápala jsem, proč firmy platí za spolupráce influencerkám, které si cpou produkty do výstřihu a fotí se polonahé. Byla jsem (a dodnes jsem) přesvědčená, že to jde dělat jinak a lépe. Už při zakládání profilu jsem počítala s tím, že z toho jednou něco vyrejžuju. Bez jediný fotky ve spodním prádle. A to byl taky jeden z argumentů, který mi pomohl z něj vyloudit souhlas se vpuštěním dvaceti tisíc lidí do našeho #vztahu. Měl dvě podmínky: 1) Nikdo nikdy nezjistí, že jsme to my. (Haha, první člověk nás odhalil po týdnu.) 2) Má právo veta na zveřejňování příspěvků. Když něco nechce pustit ven, nespatří to světlo internetu. Můžete si tak být jisti, že žádný Inža při tvorbě této stránky nikdy nepřišel k psychické újmě.
Ke spuštění blogu jsem se dokopala až v době koronavirové. (Jo, patřím taky k těm hrozným lidem, co do světa vykřikují, že se konečně dostali k něčemu, na co dlouho neměli čas. #sorryjako) Abych ho mohla plnohodnotně naplnit, musela jsem si projít všechny příspěvky z kroniky našeho vztahu za osmnáct měsíců zpátky. Uvědomila jsem si při tom následující:
-
V úplně prvním postu vypuštěném do světa jsem si stěžovala, že On nechává hadry všude po bytě. To bylo září 2018. Je duben 2020 a rozházený oblečení mám všude spíš já než On.
-
Už se mnou nic nedělá zaprskané zrcadlo v koupelně ani šlápoty v chodbě. Občas si tam taky dupnu. Jen tak. Chodit doma v botách totiž není trestný!
-
Kolo v bytě by trestný být mělo! (Jsem zvědavá, za kolik let změním názor i na tohle.)
-
Čtenáři chtějí krev. Příspěvky s náznakem zamilovanosti mají zhruba o třetinu menší dosah než ty ironický a naštvaný. Zajímavý.
-
Udělali jsme na sobě neskutečnej kus práce. Oba dva. Jsem na nás pyšná.
Baví vás to? Mrkněte na merch, nebo mě pozvěte na dvojku, aby to dál bavilo i mě. :-)